Každý si žijeme ve svém světě...
Michaela Trenevová    Datum: 30/1/2007,   Přečteno: 1242x

„Napadlo jí, že muži v piniovém háji nebyli schopni vidět tu krásu. Pro ně byla loď jen nepochopitelným předmětem, jehož existenci by nejraději zavrhli a odmítli věřit svědectvím svých smyslů.“
Náhle mě ze čtení probudilo napjaté ticho v tramvaji. Soustředěné, pohrdlivé a trochu ustrašené pohledy spolujedoucích kupodivu nesměřovaly na bezdomovce, ale na mladého muže s rukou v sádře, obličejem a hlavou se stopami po rvačce a tělem nepřirozeně pokrouceným. Těžkopádnými pohyby se snažil dostat po vysokých schodech do tramvaje. Když usoudil, že to asi nezvládne, sedl si na podlahu.

Kategorie: Inspirace    Téma: Duchové a víly