Dočasná Autonomní Zóna I.

Dočasná Autonomní Zóna I.

Hakim Bey   

Poděkování

Kniha CHAOS: LETÁKY ONTOLOGICKÉHO ANARCHISMU byla poprvé vydána v roce 1985 Weehavkenským Grim Reaper Press v New Jersey; znovuuvedna pak byla v Providenci na Rhode Islandu, a toto vydání bylo pirátsky přetištěno v coloradském Boulderu. Jiné vydání, pocházející z roku 1990 od providenského nakladatelství Verlag Golem, bylo pirátsky vydáno We Pressem v kalifornijském Santa Cruz. "Dočasně Autonomní Zóna" byla představena na Škole odtělesněné poezie Jacka Kerouaca v Boulderu, a na rádiu WBAI-FM v New York City v roce 1990.

Dík patří následujícím publikacím, aktuálním i zaniklým, ve kterých se některé zmíněné texty objevily (bezpochyby jsem na mnoho dalších zapoměl--sorry!): KAOS (Londýn); Ganymede (Londýn); Pan (Amsterdam); Popular Reality; Exquisite Corpse (též Stiffest of the Corpse, City Lights); Anarchy (Columbia, MO); Factsheet Five; Dharma Combat; OVO; City Lights Review; Rants and Incendiary Tracts (Amok); Apocalypse Culture (Amok); Mondo 2000; The Sporadical; Black Eye; Moorish Science Monitor; FEH!; Fag Rag; The Storm!; Panic (Chicago); Bolo Log (Curich); Anathema; Seditious Delicious; Minor Problems (Londýn); AQUA; Prakilpana.

Také musím poděkovat následujícím lidem, ke kterým patří: Jim Fleming; James Koehnline; Sue Ann Harkey; Sharon Gannon; Dave Mandl; Bob Black; Robert Anton Wilson; William Burroughs; "P.M."; Joel Birroco; Adam Parfrey; Brett Rutherford; Jake Rabinowitz; Allen Ginsberg; Anne Waldman; Frank Torey; Andr Codrescu; Dave Crowbar; Ivan Stang; Nathaniel Tarn; Chris Funkhauser; Steve Englander; Alex Trotter. --Březen, 1991

CHAOS: Letáky ontologického anarchismu

(Věnováno Ustad Mahmud Ali Abd al-Khabirovi)

Obsah:

Chaos

CHAOS NIKDY NEZEMŘEL. Prvotní blok netknutý sochařem, první uctívaná bytost, nehybný a spontánní, ultrafialový víc než všechny mýty (jako stíny před Babylónem), původní nedělitelná jednota bytí neustále vyzařující klid jako černé prapory Asasínů, nahodilý a pernamentně opojený.

Chaos přichází před veškerými principy pořádku a entropie, není to bůh ani červ, jeho slabomyslná rozkoš zahrnuje a definuje každou myslitelnou choreografii, všechny nesmyslné etéry a phlogistony: jeho masky jsou krystalizací naší anonymity, jako mraky.

Vše v přírodě je dokonale skutečné včetně vědomí, není s čím si lámat hlavu. Okovy Zákona nebudou rozbity, protože nikdy neexistovaly; hvězdy nejsou střeženy démony, Impérium nikdy nevzniklo, nikdy Érotovi nenarostl plnovous.

Teď poslouchejte, co se stalo: lhali vám a prodali vaše ideje dobra i zla, naučili vás nevíře ve vlastní tělo a studu před učením chaosu, vynalezli slova znechucující lásku, okouzlili vás pohodlím a znudili civilizací a jejími lichvářskými emocemi.

Nepřijde nic: žádná revoluce, žádný konflikt, žádná cesta. Protože už teď jste vládci vlastních těl--vaše neznásilnitelná svoboda čeká jen na naplnění láskou k dalším vládcům: politika snů, čistá jako nebeská modř.

Odhození všech iluzorních práv a historických rozpaků si žádá zřízení nějaké legendární doby kamenné: šamani a ne kněží, bardi a ne lordi, lovci, ne policie, vyznavači paleolitické lenosti, něžní jako sama krev, na znamení toho chodící nazí nebo namalovaní jako ptáci, balancující na vlně explicitní přítomnosti, bezčasého nikdynyní.

Agenti chaosu vrhají ohnivý pohled na cokoli nebo kohokoli, kdo je schopen unést svědectví jejich existence, jejich horečku lux et voluptas. Jsem bdělý jen v tom co miluji a co prožívám až to bolí--všechno ostatní je jen červotočivý nábytek, celková anestezie, sračky do hlavy, sub-plazí nuda totalitních režimů, banální cenzura a zbytečná bolest.

Avataři chaosu konají jako špioni, sabotéři, zločinci amour fou, ani obětaví ani sobečtí, vnímaví jako děti, hulvátští jako barbaři, hnaní posedlostí, nezaměstnaní, citově zmatení, zvlčilí andělé, zrcadla pro rozjímaní, oči jako květiny, piráti všech znamení a smyslů.

Proplížíme se prasklinami ve zdech církve, státu, školy a továrny, těch paranoidních monolitů. Odtrženi nezkroceným steskem od lidského plemene, prokopeme se ke ztraceným slovům, k imaginárním bombám.

Nejkrajnější možná smlouva je ta, která definuje samotné vnímání, neviditelné zlaté lano, jež nás všechny spojuje: ilegální tanec v chodbách soudu. Kdybych tě tady políbil, nazvou to teroristickým činem - vezměme tedy pistole zpod polštářů a jako opilí bandité probuďme o půlnoci město oslavnými salvami, poselstvím chuti chaosu.

Poetický terorismus

Výstřední tanec ve vestibulech počítačové banky s celonočním provozem. Nepovolená ohňostrojová slavnost. Krajinné umění, náspy podobné bizarním mimozemským artefaktům, roztroušené ve státních parcích. Vloupej se do domu, ale místo abys kradl, zanechávej poeticko-teroristické objekty. Unes někoho a udělej ho šťastným. Náhodně si vyber pár lidí a přesvědči je, že zdědili jakési ohromné, neužitečné a úžasné bohatství - řekněme 5000 mil čtverečních Antarktidy, nebo přestárlého cirkusového slona, nebo sirotčinec v Bombaji, nebo sbírku alchymistické veteše. Později zjistí, že na pár chvil skutečně věřili něčemu mimořádnému a možná je to přivede k rozhodnutí hledat intenzivnější, vášnivější život.

Přišroubuj mosazné pamětní desky na místech (soukromých i veřejných) kde jsi zažil zjevení nebo měl obzvlášť naplňující sexuální zkušenost, atd.

Choď nahý na znamení.

Zorganizuj stávku ve škole či pracovišti na základě toho, že se tam neuspokojuje tvá potřeba lenosti a duchovní krásy.

Graffiti dává cosi krásného ponurým podchodům & rigidním veřejným památníkům--PT umění může být také tvořeno na veřejných místech: básně načmárané na veřejných záchodcích, malé sošky zanechané v parcích & restauracích, oxeroxované kresby pod stěrači zaparkovaných aut, hesla vyvedená velkým písmem, nalepená na zdech hřišť, anonymní dopisy odesílané náhodným nebo vybraným adresátům (dopisní podvod), pirátské rádiové vysílání, mokrý cement...

Reakce diváků či estetický šok vyvolaný PT by měl být nejméně stejně silný jako emoce zděšení--mocné zhnusení, sexuální vzrušení, pobožná úcta, náhlé intuitivní prozření, dadaistická úzkost--nezáleží na tom jestli je PT zaměřen na jednoho člověka nebo na víc, nezáleží jestli je "podepsaný" nebo anonymní, pokud nezmění něčí život (kromě umělcova), selhal.

PT je aktem surového divadla, které nemá jeviště, řady sedadel, nemá lístky & stěny. Aby vůbec mohl fungovat, PT musí být kategoricky odloučen od veškerých struktur pro konzumaci umění (galerie, publikace, média). I gerilová situacionalistická taktika pouličních divadel je dnes už příliš známá & předvídatelná.

Vytříbené svádění, uskutečňované nejen v zájmu vzájemného uspokojení ale také jako vědomý akt záměrného zkrášlení života--možná to je ultimátní PT. PTerorista jedná jako důvěry zneužívající podvodník, jehož cílem nejsou peníze ale ZMĚNA.

Nedělej PT pro další umělce, ale pro lidi, kteří nepoznají (minimálně v první chvíli) že to co jsi udělal je umění. Vyhni se rozpoznatelným uměleckým kategoriím, vyhni se politice, nezabředej do polemiky, nebuď sentimentální; buď nemilosrdný, ber riziko, devastuj jedině to, co již je znetvořené, udělej něco na co budou děcka vzpomínat celý život--ale nesnaž se být spontánní, pokud tě neposedla PT Můza.

Obleč se. Zvol si falešné jméno. Buď legendární. Nejlepší PT je proti zákonu, ale nesmíš se nechat chytit. Umění jako zločin; zločin jako umění.

Amour Fou (Volná láska)

AMOUR FOU NENÍ sociální demokracie, není to dvoukomorový parlament. Minuty jejích tajných schůzek jsou naplněny významy příliš silnými, ale též příliš jemnými pro prózu. Ne tak, ani jinak--její Kniha znamení se třese ve tvých rukách. Přirozeně že sere na učitele & policii, ale zároveň se vysmívá bojovníkům za rovnoprávost & ideologům--není to moc čisté, osvětlené místo. Topologický šarlatán naplánoval jeho chodby & opuštěné parky, léčkou hrozící výzdobu zářící černi & membránově maniakální červeni.

Každý z nás vlastní polovinu mapy--jako dva renesanční panovníci definujeme novou kulturu prokletým spojením těl, sloučením tekutin--pomyslné hranice našeho městského státu potřísněné potem.

Ontologický anarchismus se nikdy nevrátil z poslední výpravy na ryby. Dokud na něj někdo nežaluje u FBI, CHAOS se pranic nestará o budoucnost civilizace. Amour fou plodí jen náhodou--primárním cílem je obejmutí celé galaxie. Spiknutí proměny.

Její jediný záměr na rodině spočívá v možnosti incestu ("Vypěstuj si vlastní!" "Každý člověk faraónem!")--Ó ti nejupřímnější čtenáři, mě podobní, můj bratr/sestra!--& v dětské masturbaci nachází skrytý obraz (jako japonština-papír-květina-tableta) rozpadu státu.

Slova patří těm, kteří je používají, pouze do chvíle kdy si je přivlastní někdo jiný. Surrealisté potupili sami sebe zaprodáním amour four přízračnému stroji abstrakce--hledali ve svém nevědomí pouze moc nad jinými & v tomto následovali markýze de Sade (který žádal "svobodu" jen pro dospělého bílého muže, oprávněného vykořisťovat ženy & děti).

Amour Fou je nasáklá svou vlastní estetikou, naplňuje své hranice svými vlastními pohyby, běží v andělském čase, vůbec se nehodí komisařům & kramářům. Její ego se vypařuje v nestálosti touhy, její společenský duch uvadá v sobectví posedlosti.

Amour Fou umocňuje mimořádnou sexualitu stejným způsobem, jako magie rozvíjí mimořádné vědomí. Anglosaský post-protestantský svět svádí všechnu svou potlačenou smyslnou tělesnost do reklamy & rozděluje lidi na soupeřící davy: prudérní hysterky vs promiskuitní kloni & vysloužilí ex-samotáři. AF se nechce přidat k žádné armádě, neúčastní se války pohlaví, je znuděna rovnoprávným přístupem v zaměstnání (v podstatě odmítá práci pro obživu jako takovou), nestěžuje si, nevysvětluje, nevolí & neplatí daně.

AF chce vidět každého parchanta ("dítě lásky") donošeného & zrozeného--AF se těší z anti-entropických nástrojů--AF je šťastná, když jí děti otravují--AF je lepší než modlitba, lepší než sinsemila (druh konopí, pozn. př.)--AF si s sebou všude bere vlastní palmy & měsíc. AF obdivuje tropy, sabotáž, break-dance, Layla & Majnun, vůni střelného prachu & spermatu.

AF je vždycky nelegální, jedno jestli se přestrojí za svatbu nebo skautský oddíl--vždycky opilá, jedno jestli vínem vlastních výměšků nebo svými mnohotvárnými hodnotami. Není to porucha smyslů, ale jejich zbožštění--Není to následek svobody, ale předpoklad. Lux et voluptas.

Divoké děti

ÚPLNĚK A JEHO NEVYZPYTATELNÁ světelná stezka--půlnoc uprostřed května, ve státě jehož název začíná na "I," tak dvourozměrném že o něm sotva můžeme uvažovat v zeměpisných pojmech--paprsky tak zjevné & naléhavé že si musíš nasadit sluneční brýle aby mohl myslet slovy.

Otázka nesmí být o psaní pro divoké děti. Ty myslí v obrazech--próza je pro ně kód který ještě není strávený & vžitý, právě tak jako pro nás už nebude nikdy důvěryhodný.

Můžeš psát o nich, aby ti ostatní, kteří ztratili stříbrný řetězec, mohli následovat. Nebo piš za ně, udělej z PŘÍBĚHU & SYMBOLŮ způsob svádění do své vlastních paleolitické paměti, barbarské vábení ke svobodě (chaos jak je chápán CHAOSem).

Těmhle mimozemských bytostem, či "třetímu pohlaví", les enfant sauvages, fantazie & představivost stále splývá v jedno. Nespoutaná HRA: zároveň zdroj všeho našeho umění & nejvzácnější erotičnosti našeho živočišného druhu.

Uchopit zmatek jako pramen stylu & skladiště požitků, stěžejní základ pro naši odlišnou & tajemnou civilizaci, spikleneckou estetiku, bláznivou špionáž--to je chování (přiznejme si to) buď umělců všeho druhu, nebo deseti-třináctiletého dítěte.

Děti, které jejich čisté smysly vydávají té nejvybroušenější magii krásného požitku, odrážejí něco nezkroceného & umouněného, co se skrývá v povaze skutečnosti samotné: přirození ontologičtí anarchisté, andělé chaosu--jejich pohyby & tělesné pachy tvoří kolem nich džungli přítomnosti, les zřetelnosti plný hadů, nindžovských zbraní, želv, futuristického šamanismu, neuvěřitelného nepořádku, čůrání, slunečního světla, onanie, ptačích hnízd & vajíček--dovádivá výbojnost proti ufuněným dospělým z Nižšího Plánu, kteří dávno nemají moc uchopit jak ničivé prozření, tak tvoření formou antických střepů, dost ostrých aby rozkrájely měsíční světlo.

A přece ti utrmácení obyvatelé podsvětních prostorů skutečně věří, že ovládají osudy Divokých dětí--& tady v podzemí tahle zkažená víra vytváří většinu z podstaty náhody.

Jediní, kdo si skutečně přejí sdílet uličnický osud s divokými zběhy či mladistvými gerillami, a ne jim diktovat, jediní kteří chápou, že pečovat & dát svobodu je jedno a totéž--ti jsou ve většině případů umělci, anarchisti, zvrhlíci, kacíři, odloučenci (jak jeden od druhého, tak od světa) nebo lidé schopní komunikovat jen po způsobu divokých dětí, významnými pohledy přes jídelní stůl, zatímco dospělí melou žvásty zpoza svých masek.

Moc mladí na Harley choppery--na útěku z domova, break-danceři, sotva pubescentní básníci zapadlých všedních městeček u železnice--milión jisker se sype z rakety Rimbauda & Mauglího--křehcí teroristé, jejichž přeplácané bomby jsou složené z mnohotvárné lásky & ostrých střepin populární kultury--punkoví gangsteři snící o piercingu uší, animističtí cyklisté svištící cínovým prachem upravených čtvrtí bezcenné elity--nešikovní cikánští zlodějíčci, lupiči totemů moci s kosým třpytivým úsměvem, drobná burza & nože s panteří čepelí--cítíme je všude--vydáváme tuto nabídku se záměrem vyměnit zkaženost našeho lux et gaudium za jejich dokonale jemné neřesti.

Ber to takhle: naše uvědomění, naše osvobození, spočívá na jejich--ne protože bychom se opičili po Rodině, tom "skrblíkovi lásky" který drží rukojmí za všední budoucnost, ani po Státu jenž nás učí potopit se za horizont událostí pečovatelské "užitečnosti"--ne--prostě proto, že my & oni, ti divocí, jsme obrazy jeden druhému, spojení & spárovaní právě tím stříbrným řetězem, který stanoví hranici smyslnosti, přestupku & představivosti.

Sdílíme stejné nepřátele & naše způsoby triumfálního úniku jsou též stejné: třeštící & posedlá hra, umocněná strašidelnou nádherou vlků & jejich dětí.

Pohanství

SOUHVĚZDÍ, PODLE KTERÝCH je možné kormidlovat bárku duše. "Kdyby muslim pochopil Islám, stal by se uctívačem model."--Mahmud Shabestari Eleqqua, ohyzdný otevírač dveří s hákem v ruce & lasturami na očích, černým santeríjským doutníkem & lahví rumu--taktéž Ganeš, tlustý chlapec Počátků s hlavou slona, který jede na myši. Orgán, který cítí nadpřirozeno zakrnělou intuicí. Ti kteří neumí pocítit baraku, nemohou poznat obětí světa.

Hermes Poimandres učil oživování přízraků, magickému osídlování ikon démony--ale ti kteří tento rituál nedovedou provést na sobě & veškerém hmatatelném bytí, zdědí pouze smutek, smetí, rozklad.

Tělo pohana se stává Dvorem andělů, každý ten anděl vidí toto místo--pravou zahradu--jako ráj ("Pokud je nějaký ráj, tak jistě tady!"--nadpis nad branou Mughalské zahrady)..

Ale ontologický anarchismus je příliš paleolytický pro eschatologii--věci jsou skutečné, kouzlení funguje, divočina oduševňuje člověka představivostí, usmrcuje nepříjemnou nejistotu--zápletka Ovidiových Proměn--eposu proměnlivosti. Osobní krajina mýtů.

Pohanství ještě neznalo zákony--jen hodnoty. Ne kněžourství, ne teologie či metafyzika nebo morálka--ale univerzální šamanismus ve kterém nikdo nezíská skutečné lidství bez vize - představivosti a extáze.

Jídlo peníze sex spánek slunce písek & sinsemila--láska pravda mír svoboda & spravedlnost. Krása. Dionýsos, opilý chlapec na panterovi--čpící pot dospívajících--Kozí bůh Pan se brodí po pás v pevné zemi, jako by to byla voda, zarostlý mechem a lišejníkem--Éros rozdělí sám sebe do dvanácti pastorálních nahých farmářských kluků z Iowy s zablácenými chodidly & řasami z rybníku na stehnech.

Raven, šprýmař potlatchu, někdy chlapec, jindy stará žena, pták který ukradl měsíc, borové jehličí na hladině rybníka, Heckle/Jeckle tvář na totemu. Chórový sbor vran se stříbrnýma očima, tančící na hranici dřeva--stejně jako hrbáč Semar, albínská hermafroditní stínová loutka, patron Jávské revoluce.

Yemaya, nebesky modrá mořská bohyně & patronka teploušů--taktéž Tara, šedomodré vtělení Kálí, náhrdelník z lebek, tančící na Šivově ztopořeném lingamu, olizující monzumové mraky svým yard dlouhým jazykem—podobá se jí i Loro Kidul, šaškovsky zelená Jávská mořská bohyně, která získala svou nezranitelnost tantrickými souložemi se sultány v kouzelných věžích & jeskyních.

Z jednoho úhlu pohledu se ontologický anarchismus zdá extrémně nahý, vysvlečený ze všech hodnot & majetků, prostý jako CHAOS sám--z jiného úhlu raší barokností jako šoustací chrámy Káthmandů nebo kniha alchymistických symbolů--rozvaluje se na svém divanu pojídaje loukoum & baví hosty kacířskými nápady, jednu ruku zastrčenou pod pytlovité kalhoty.

Trup jeho pirátské lodi jest nalakován černě, trojúhelníkové plachty jsou červené, vlajky černé se znamením okřídlených přesýpacích hodin.

Představa jihočínského moře, ploché pobřeží s palmami zbavené džungle, rozpadající se zlaté chrámy zasvěcené neznámým zvířecím bohům, ostrov za ostrovem, vánek jako vlhké žluté hedvábí na nahé kůži, navigace podle panteistických hvězd, hierofanie (zjevení se posvátna, pozn. př.) uvnitř hierofanie, světlo za světlem oproti průzračné & chaotické tmě.

Sabotáž umění

SABOTÁŽ UMĚNÍ SE SNAŽÍ být dokonale ukázková, ale zároveň si uchovat prvek neprůhledna--není to propaganda, ale estetický šok--přímo vyděsit a zároveň ještě jemně zmást--akce-jako-metafora.

Sabotáž umění je temnou stranou poetického terorismu--tvorba skrze destrukci--ale nesmí sloužit žádné straně, ani nihilismu, ani umění pro umění. Právě jako vyloučení iluzí zdokonalí vědomí, tak demolice estetické plísně osladí ovzduší světa diskusí, rozdílností. Sabotáž umění slouží pouze vědomí, pozornosti, probuzení.

SU jde za paranoiu, za dekonstrukci--ultimátní kriticismus--fyzický útok na urážlivé umění--estetický džihád. I ta nejjemnější nákaza úzkoprsého egoismu nebo jenom osobního vkusu przní čistotu člověka & oživuje jeho sílu. SU nikdy nesmí hledat sílu--musí ji sama vydávat.

Individuální umělecká díla (i ta nejhorší) jsou převážně nepodstatná--SU hledá a ničí instituce, které používají umění k ponížení vědomí & profitování z klamu. Ten nebo onen básník nebo malíř nemůže být souzen pro nedostatek představivosti--ale škodlivé Ideje mohou být napadeny skrze jimi generované artefakty. MUZAK je navržen k hypnóze & ovládání--jeho mašinérie musí být zničena.

Veřejné pálení knih--proč by si měli tuto zbraň monopolizovat pouze burani & celní úředníci? Romány o dětech posedlých ďáblem; seznam bestsellerů New York Times; feministické traktáty proti pornografii; učebnice (zejména sociální studie, občanská nauka, zdravověda); haldy New York Post, Hlasu vesnice & různých supermarketových letáků; vybrané spisy křesťanských nakladatelství; pár harlekýnek--slavnostní atmosféra, láhve vína & jointy kolují v čirém podzimním odpoledni.

Vyhodit peníze na burze byl celkem slušný poetický terorismus--dobrou uměleckou sabotáží by bylo peníze ničit. Obsadit televizní kanál & odeslat pár pirátských minut dráždivého chaotického umění by byl čin hodný PT--jednoduše vyhodit věž vysílače do vzduchu, to je adekvátní sabotáž umění. Když jisté galerie & muzea zasluhují občasnou cihlu do okna--ne jako vandalismus, ale rýpnutí do jejich samolibé spokojenosti--co teprve BANKY? Galerie dělají z krásy zboží, zatímco banky přeměňují představivost ve fekálie a dluhy. Nezískal by svět kus krásy s každým otřesem banky...nebo přímo pádem? Jak na to? Sabotáž umění by se měla nejspíš vyhnout politice (taková nuda)--ale ne bankám.

Nestávkuj--demoluj. Neprotestuj--znetvoř. Když je nad tebou vztyčen největší hnus, ubohý design & stupidní odpad, staň se Ludditou, hoď botu do stroje, sáhni k odvetě. Nič symboly impéria ve jménu ničeho jiného než srdce toužícího po kráse.

Asasíni

Za třpytnou pouští & holými pahorky, které mají polychromované odstíny okru, fialové & šedohnědé, uprostřed vyschlého modravého údolí, najdou poutníci umělou oázu, opevněný zámek v saracénském stylu skrývající tajnou zahradu.

Jako hosté Starce z Hory, Hassana-i-Sabbáha, vystoupají po schodech vytesaných do kamene k zámku. Tam, kde je každý okamžik plynoucím dnem Vzkříšení--tam, kde lidé žijí mimo rouhavý čas, který si drží od sebe dýkami & jedy.

Za cimbuřím & věžemi s úzkými okny se v prostých celách z mohutných kamenů probouzejí učedníci & fedajíni. Mapy hvězd, astroláby, baňky & křivule, haldy otevřených knih v paprscích ranního slunce--tasený scimitar.

Každý z těch, kdo vstoupí do říše Ímáma jedinečnosti každého bytí se stane sultánem převráceného zjevení, panovníkem odvolání & odpadlictví. V ústřední komnatě, vroubené lampami a ověšené gobelíny s arabeskami, ulehnou na polštáře & kouří dlouhé čibuky s hašišem ochuceným opiem & jantarem.

Pro ně je hierarchie bytí stlačena do bezrozměrného bodu reality--pro ně již jsou okovy zákona zlomené--oni končí půst vínem. Pro ně je vnější podoba všech věcí jejich nitrem, pravdivou podobou která září přes všechny překážky. Ale brány do zahrady jsou maskovány teroristickými činy, zrcadly, řečmi o úkladných vraždách, trompe l'oeil (šálením očí), legendami.

Granátová jablka, morušové keře, tomely, svůdná zasmušilost cyprišů, membránově růžové širázské růže, pánve na dřevěné uhlí s aloí z Mekky & lihem, tuhé pestíky otomanských tulipánů, koberce rozložené jako falešné zahrady a trávníky--altánek vyzdobený mosaznými kaligramy--vrba, potok s řeřichami--fontány symetricky tryskající z podzemí--metafyzický skandál plovoucích obelisků, opilé služebnictvo si hraje na schovávanou v listoví--"voda, zeleň, nádherné tváře."

V noci vychází Hassan-i-Sabbáh jako civilizovaný vlk v turbanu na parapet nad zahradou & upřeně hledí na oblohu, kormidluje souhvězdími kacířů v bezmyšlenkovitém chladném pouštním vzduchu. Pravda, mýtus tvrdí, že některým aspirujícím učedníkům přikázal skočit z hradeb dolů do tmy--ale zároveň se říká, že někteří se tak naučili létat jako kouzelníci.

Odznak Alamutu držený v mysli, mandala nebo magický kruh ztracený historii, ale zalitý či otisknutý ve vědomí. Stařec vklouzne jako přízrak do stanů králů & ložnic teologů, odstraní všechny zámky & stráže dávno zapomenutými technikami muslimských ninjů, a nechá za sebou zlé sny, stilety na polštářích, tučné úplatky.

Vonný odér šeptaných zvěstí o něm prosakuje do zločinných snů ontologického anarchismu, heraldika naší posedlosti ukazuje zářivě černé, mimo zákon postavené prapory asasínů...z nichž je každý následníkem trůnu imaginárního Egypta, okultního kontinua prostoru/světla, stravovaného dnes ještě nepředstavitelnými svobodami.

Pyrotechnika

ČÍNSKÝ OBJEV, který nebyl zamýšlen pro válku--bezvadný příklad poetického terorismu--zbraň používaná k vyvolání estetického šoku a ne k zabíjení--Číňané nenáviděli válku & oblékali smuteční šat, když armáda táhla do boje--střelný prach je užitečnější k zastrašování škodlivých démonů, k potěšení dětí, naplnění atmosféry oparem odvahy & rizika.

Hromové bomby třídy C od Kwantungu, výbušné rakety, motýlci, M 80-sátky, slunečnice, "Prales na jaře"--ovzduší revoluce--zapal si cigaretu od prskající zápalnice černé Haymarketské bomby--představ si vzduch plný lamijí & sukubů, utlačovatelských přízraků, policejních strašidel. A teď povolej nějaké dítě s doutnajícím troudem nebo kuchyňskými zápalkami--šamanského apoštola letních spiknutí se střelným prachem--roztříští noc připíchnutými & nastříkanými hvězdami, arsenikem & antimoniem, sodíkem & chloridem rtuťným, blesky magnézia & pronikavým pikrátem draslíku.

Jiskra ostruhy (lampová čerň & ledek), zápalná šňůra & železná nálož--napadni tvou místní banku nebo odpornou církev římskými svícemi & nachově zlatými raketami, improvizovaně & anonymně (ohňostroj může být odpáleny z korby pick-upu...)

Propojené odpalovací rampy raket lancework, rozmístěné na střechách pojišťoven nebo škol--had kundalini nebo Drak chaosu, zeleň baria svíjející se na pozadí sodíkově oxalátové žluti--nešahej na mě!--nebo pářící se monstra, stříkající chomáče ohnivého semene na baptistický domov pokojného stáří.

Sousoší z mraků, sousoší z kouře & vlajky = vzdušné Umění. Zemní díla. Fontány = vodní umění. A ohňostroj. Nedělej představení pro publikum milovníků kultury, s policejním povolením & dotované Rockefellerem. Prchavé buřičské duševní bomby, trhavé mandaly rozhánějící samolibost předměstské čtvrti, vetřelecky zelené mračné tváře emoční nákazy odprásknuté orgonově modrými vajra-paprsky laserové feux d'artifice (vajra - tantrický termín pro penis, pozn. př.).

Komety které explodují s vůní hašiše & radioaktivního dřevěného uhlí--bahenní démoni & bludičky straší ve veřejných parcích--falešný oheň svatého Elijáše plane nad stavbami buržoazie--šňůry prskavek dopadají na podlahu zákonodárného sboru--mločí elementálové napadají dobře známé morální reformátory.

Vroucí šelak, mléčný cukr, stroncium, smůla, pryskyřičná voda, ohnivé fontány čínského ohně--na pár vteřin je vzduch ozónově průzračný--rozšiřující se opálový mrak čpícího dračího nebo fénixího kouře. V případě že Impérium padne a jeho princátka & šéfové budou prchat do svých stygijských sutin, chocholy síry z elfích plamenometů jim na útěku připálí jejich sevřené prdele. Dítě asasín, duch ohně, stojí vztyčený po jednu krátkou, psí hvězdou síriem rozžhavenou noc.

Mýty o chaosu

Nespatřený Chaos (po-te-kitea)

Ničím nedržený, nikam neplynoucí

Chaos naprosté temnoty

Nedotčený & nedotknutelný

--Maorský zpěv

Chaos hřaduje na oblačné hoře: obrovský pták podobný žlutému měchu nebo rudé ohnivé kouli, se šesti nohama & čtyřmi křídly--nemá tvář, ale tančí & zpívá.

Anebo je Chaos pes s dlouhou černou srstí, slepý & hluchý, nemající pět vnitřních orgánů.

Chaos Bezedný přichází první, po něm Země/Gaia, posléze Touha/Éros. Z těchto tří povstali dva páry--Erebus & původní noc, Etér & denní světlo. Ani bytí ani nebytí, ani vzduch ani země ani prostor:

co bylo uzavřeno? kde? pod čí ochranou?

Co byla voda, hlubina, bezednost?

Ani smrt ani nesmrtelnost, den nebo noc--

jen JEDEN dýchal sám sebe, dechem bez dechu

Nic víc. Temnota halila temnotu,

nezjevená voda.

JEDINÝ, skrytý v prázdnotě,

cítil tvoření žáru, přicházející v bytí

jako Touha, první semeno Duše...

Bylo nějaké nahoře nebo dole?

Byly tu formy semen, byly tu síly:

vespod energie, nad ní impuls.

Ale kdo to ví jistě?

--Rg Véda

Tiamat, moře Chaosu, zvolna vydává ze svého lůna bahno & kal, obzory, nebe a vodní moudrost. Tyto ratolesti rostly s křikem & rozpínáním--Tiamat počítá s jejich zkázou.

Leč Marduk, babylónský bůh války, pozvedá vzpouru proti Staré Čarodějce & jejím stvůrám chaosu, podsvětním totemům--Červu, Obryni, Velkému lvu, Šílenému psu, Škorpiónímu muži, kvílejícím Bouřkovým drakům chlubícím se svou božskou nádherou--& proti samotné Tiamat, velkému mořskému hadu.

Marduk ji obviňuje, že podněcuje syny ke vzpouře proti otcům--milovala mlhu & mraky, základy nepořádku. Marduk bude prvním kdo povládne, kdo vynalezne ovládání. Zabije Tiamat v bitvě & z jejího těla uspořádá hmotný vesmír. Slavnostně vyhlásí Babylónské Impérium--pak ze šibenice & krvavých střev Tiamatina incestního syna stvoří lidskou rasu, aby navěky sloužila pro potěchu bohů--& jejich vysokých kněží & pomazaných hlav.

Otec Zeus & Olympští vedou válku proti Matce Gaii & Titánům, partizánům Chaosu, starých cest lovu & sběračství, bezcílného putování, oboupohlavnosti & zvířecí libovůli.

Among-Ra (Bytí) sedí sám v prvnotním NUN, oceánu Chaosu, a onanií tvoří další bohy--ale Chaos se též projevuje jako drak Apophis, kterého musí Ra zničit (spolu s jeho nádherou, stínem & magií) aby mohli faraónové bezpečně vládnout--vítězný rituál je denně opakován ve chrámech Impéria se záměrem splést nepřátele Státu, vesmírného řádu.

Chaos je Hun Tun, Císař středu. Jednoho dne jej navštívili Jižní moře, Císař Shu & severní moře, Císař Hu (shu hu = blesk) a on je štědře pohostil. S přáním oplatit mu jeho štědrost ti dva řekli: "Všechna stvoření mají sedm otvorů pro vidění, slyšení, jezení, vyměšování, atd.--jenom chudák starý Hun Tun nemá žádné! Pojďme do něj nějaké vyvrtat!" Jak řekli tak udělali--jeden otvor denně--až sedmého dne Chaos zemřel.

Avšak...Chaos je také obrovské slepičí vejce. V něm se P'an-Ku narodí & roste po 18,000 let—nakonec vejce praskne a rozdělí se v nebe & zemi, yang & yin. Pak P'an-Ku vyroste ve sloup který podpírá vesmír--nebo se sám stane vesmírem (dech-->vítr, oči-->slunce & měsíc, krev & tělesné šťavy-->řeky & oceány, vlasy & řasy-->hvězdy & planety, spermie-->perly, morek-->nefrit, jeho blechy-->lidé, atd.)

A nebo se stane člověkem/netvorem Žlutým Císařem. A nebo Lao Tzuem, hlasatelem Taoismu. Vždyť vlastně, chudák starý Hun Tun je Tao samotné.

"Hudba přírody nemá bytí vně věcí. Různé otvory, píšťaly, flétny, všechny živé bytosti dohromady tvoří přírodu. "Já" nemůže vytvářet věci & věci nemohou stvořit "Já," které je dané samo sebou. Věci jsou tím čím jsou samy od sebe, nemají příčinu v něčem jiném. Všechno je součástí přírody & nepotřebuje poznat, proč tomu tak je. 10 000 věcí má 10 000 odlišných stavů, všechno se hýbe, jako by tu byl Pravý Pán který ten pohyb řídí--ale když hledáme důkazy o tomto pánu, selžeme." (Kuo Hsiang)

Každé uvědomnělé vědomí je "císař" jehož výsadní podoba vlády nemá nic společného s porušováním živelnosti přírody, Taa. "Moudrý" není Chaos sám, ale jeho věrné dítě--jedna z blech P'an-Ku'a, kus masa z Tiamatina nestvůrného syna. "Země a nebesa," říká Čuang-c', "byly zrozeny ve stejný okamžik jako já, & 10 000 věcí jsou jedno se mnou."

Ontologický anarchismus důrazně nesouhlasí pouze s naprostým nevměšováním taoistů. V našem světě byl Chaos svržen mladšími bohy, mravokárci, falokraty, bankéři a knězi, pasovanými pány otroků. Pokud je vzpoura prokazatelně nemožná, pak musí vypuknout přinejmenším podvratný duchovní džihád. Nechme jej následovat válečné prapory anarchistického černého draka, Tiamaty, Hun Tuna.

Chaos žije stále.

Pornografie

V PERZII JSEM VIDĚL, že poezie by měla být spojena s hudbou & skandována nebo zpívána--z jednoho jediného důvodu--protože to funguje.

Správné spojení představy & melodie ponoří posluchače do stavu hal (něco mezi citovým/estetickým rozpoložením & vytržení ve vyšších stavech vědomí), vypukne pláč, tělo uchvátí tanec--měřitelná fyzikální odezva na umění. Pro nás končí spojení mezi poezií & tělem s érou bardů--čteme pod vlivem karteziánského znecitlivujícího plynu.

V severní Indii vyvolá i nehudební recitace zvuk & pohyb, každé dobré dvojverší je odměněno potleskem, zvoláním "Wa! Wa!" s vybraným tancem paží, házením rupií--zatímco my posloucháme poezii jako nějaký Sci-Fi mozek v láhvi--nanejvýš tak ještě s ironickým pochechtáváním nebo grimasou, s pozůstatkem opičího pootevření úst--zbytek těla je mimo, jakoby zůstal na jiné planetě.

Na východě jsou ještě básníci občas uvrženi do vězení--druh poklony, neboť to dokazuje, že autor udělal něco přinejmenším tak reálného, jako je krádež, znásilnění, nebo revoluce. U nás je básníkům povoleno publikovat docela všechno--ve výsledku je to druh trestu, vězení beze zdí, bez ozvěny, bez hmatatelného bytí. Stínová říše tisku, nebo abstraktních myšlenek--svět bez rizika, bez érotu.

Takže poezie je zase mrtvá--& i když si mumium z její mrtvoly zachovává jisté léčivé vlastnosti, sebevzkříšení k nim nepatří.

Pokud vládcové odmítají považovat básně za zločin, musí někdo začít páchat zločiny, které budou sloužit účelu poezie, nebo musí mít jeho texty určitou ozvěnu terorismu. Za každou cenu znovu připojit poezii k tělu. Zločiny namířenými ne proti tělům, ale proti ideám (& zhmotnělým ideám) které jsou dusivé & smrtící. Ne hloupou prostopášností, ale ukázkovými zločiny, estetickými zločiny, zločiny pro lásku. V Anglii jsou stále některé pornografické knihy zakázané. Pornografie má měřitelný fyzický účinek na své čtenáře. Jako propaganda občas docílí změny v něčím životě, protože odkrývá pravé touhy.

Naše kultura produkuje nejvíce porna ze své nanávisti k tělu--ale erotické umění samo tvoří lepší prostředek pro zdokonalení bytí/vědomí/blaha--jako v jistých orientálních dílech. Západ potřebuje nějaké tantrické porno, které dokáže galvanizovat mrtvoly, dát jim něco z hvězdné záře zločinu.

Amerika má svobodu slova, protože všechna slova jsou stejně považována za zvětralá. Jen obrazy se počítají--cenzoři milují momentky smrti & mrzačení, ale úlekem odskočí při pohledu na masturbující dítě--očividně cítí, že je to vpád do právoplatnosti jejich existence, jejich sžití s Impériem & jeho nejjemnějšími povely.

Není pochyb, že ani to nejpoetičtější porno nikdy nevzkřísí beztvářnou mrtvolu k tanci & zpěvu (jako čínský Chaos-pták)--ale... představ si tříminutový film odehrávající se na mýtickém ostrově, kde děti na útěku obývají ruiny starých hradů nebo staví chýše s totemy & hnízda z trosek--směsice animací, zvláštních efektů, počítačové grafiky & barevné pásky--úhledně sestříhané jako reklama na fastfood...

...ale tajemno & nahota, peří & kosti, stany pošité krystalky, černí psi, holubí krev--kmitání jantarových údů zachumlaných v pokrývkách--tváře v zářivých maskách líbající jemné záhyby kůže--hermafroditní piráti, vytržené záběry na holoubata spící na zářivě bílých květinách--nestoudně bujaré žerty s čůráním, ochočené ještěrky srkají rozlité mléko--break-dancing s nahými tanečníky--viktoriánská vana s gumovými kačenkami & růžovými erekcemi--zkouřená Alenka...

...atonální punkové reggae upravené pro gamelan, syntetizéry, saxofony & bubny--elektrizující boogie nápěv, zpívaný étérickým dětským sborem--slova ontologické anarchie, něco mezi Hafezem & Pancho Villou, Li Po & Bakuninem, Kabirem & Tzarou--nazvěme to "CHAOS--rockové video!"

Ne--je to nejspíš jenom sen. Produkce by byla moc drahá & mimoto, kdo by se na to díval? Určitě ne děti, které by to mělo svádět. Pirátská TV je jen marná fantazie, rock pouze dalším zbožím--na uhlazené gesamtkunstwerk radši zapomeň.

Rozhoď třeba po hřišti letáky s pobuřujícími, obscénními fejetony--pornopropaganda, ztřeštěný samizdat který osvobozuje touhu z okovů.

Zločin

SPRAVEDLNOST NEMŮŽE BÝT ZJEDNÁNA žádným zákonem--jednání v souladu se spontánní přirozeností, jednání které je opodstatněné, nemůže být definováno dogmaty. Zločinů zastávaných tímto letákem se nikdo nesmí dopustit na sobě ani jiných, mohou být namířeny jedině proti pálivým krystalizacím Idejí ve strukturách travičských Trůnů & Vlád.

To znamená, že teď mluvíme o zločinech z hlediska legislativních nařízení, ne přírody nebo lidskosti. Dříve nebo později odkrytí & odhalení vlastní přirozenosti přemění člověka, jako mávnutím kouzelného proutku, ve zbojníka--je to jako vkročit do jiného světa a pak se vrátit sem se zjištěním, že jsi byl zatím prohlášen zrádcem, kacířem, psancem. Čeká na tebe Zákon, aby tvou duši, která už není FDA-schváleným, červeně orazítkovaným standartním mrtvým masem, narazil na předepsaný způsob bytí--& jakmile začneš jednat v souladu s přírodou, Zákon tě začne škrtit jako garotta--takže si nehraj na požehnaného liberálního středostavovského mučedníka--přijmi fakt, že jsi zločinec & budeš se tak muset chovat.

Paradox: oslavovat Chaos neznamená sklouznout směrem k entropii, ale vnořit se do energie hvězd, najít vzorec samozřejmé laskavosti--spontánní organický řád naprosto odlišný od mrtvolných pyramid sultánů, muftíů, kádíů & rozšklebených popravčích.

Za Chaosem přichází Éros--princip řádu zahrnutého i v prázdnotě neovladatelného já. Láska je struktura, systém, jediný zákoník nepotřísněný otrokářstvím & zdrogovaným spánkem. Musíme se stát lumpy & podvodníky, abychom ochránili její duchovní krásu skrytou v utajené kolébce, tajné zahradě vyzvědačství.

Nesmíš jen přežívat a čekat, až ti revoluce vedená někým jiným vyčistí hlavu, nesmíš se upsat armádám anorexie či bulimie--jednej, jako bys už byl svobodný, spočítej si jaké máš vyhlídky, vykroč rázně, pamatuj na kodex duello--Kuř trávu/Jez kuřata/Pij čaj. Každý člověk má své víno & fíkový strom (Korán sedmého kruhu, Vznešený Drew Ali)--nes hrdě svůj maurský pas, nenech se chytit v křížové palbě, kryj si záda--ale neboj se riskovat, tancuj, jinak se staneš zkamenělinou.

Přirozeným sociálním vzorem pro ontologický anarchismus je tlupa dětí nebo banda bankovních lupičů. Peníze jsou lež--tohle dobrodružství musí být proveditelné bez nich--lup & kořist musí být hned promrhány, stejně se promění v prach. Dnešek je dnem Vzkříšení--peníze vyplýtvané na krásu budou alchymisticky transmutovány v elixír. Jak říkal můj strýček Melvin, kradené melouny mají nejsladší chuť. Svět již je předělán v souladu s touhami srdce--ale civilizace drží smlouvy o pronájmu & většinu zbraní. Nezkrocení andělé v nás si žádají překračování zákona, neboť se nám mohou ukázat jen na zakázaném území. Vysoká cesta člověka. Lupičská jóga, bleskový úder, požitek z pokladu.

Čarování

VESMÍR SI CHCE HRÁT. Ti kteří nedovedou překonat vyprahlou duchovní nenažranost & věnovat se čirému rozjímání, ztratí své lidství--ti kteří se poddají otupující úzkosti, ti kteří váhají, ztratí svou šanci na božství--ti kteří se formují slepými maskami Idejí & šmejdí okolo hledaje důkazy své plnosti, nakonec zjistí, že hledí na svět očima mrtvoly.

Čarování: systematické pěstování zdokonaleného vnímání či mimořádného vědomí & jeho rozvinutí ve světě skutků & se záměrem dojít k žádoucím výsledkům.

Vzrůstající otevírání se smyslů postupně zaplaší falešná já, naše kakofonické duchy--"černou magii" sebestravujících plamenů závisti & pomstychtivosti, protože touha nemůže být vynucená. Tam kde je naše poznání krásy v souladu s ludus naturae, čarování začíná.

Ne, žádné ohýbání lžiček nebo horoskopy, ani Zlatý Úsvit nebo předstírané šamanství, astrální projekce nebo satanská mše--pokud jsou nesmyslné rituály tím, co chceš, zabývej se aspoň skutečnými věcmi, finančnictvím, politikou, sociální vědou, ne chatrnými blavatskistickými žvásty.

Kouzelník je prostý realista: svět je skutečný--ale potom musí být vědomí skutečné také, když jsou jeho účinky tak hmatatelné. Tupec shledá i víno bez chuti, ale kouzelník může být opojen pouhou představou vody. Kvalita vnímání určuje svět opojení--ale udržet si jej & rozšířit jej aby pojmul i ostatní vyžaduje činnost svérázného druhu--čarování. Čarování neporušuje žádné zákony přírody, protože zákon v přírodě není, pouze bezděčná natura naturans (příroda tvůrčí), tao. Čarování ruší zákony, které usilují o spoutání tohoto toku--kněží, králové, hierofanti, vědci & kramáři všeho druhu si kouzelníka protiví, neboť ohrožuje moc jejich šarády, tahovou pevnost jejich sítě klamů.

Báseň si může počínat jako kouzlo & naopak--ale čarování odmítá být pouhou literární metaforou--trvá na tom, že symboly působí na události a stejně tak na osobní zjevení. Čarování není kritika, ale přetvořování. Ve jménu exploze či zachvácení přítomného odmítá veškerou eschatologii & metafyziku rozkládání, kalnou nostalgii & rozvrzaný futurismus.

Vonné tyčinky & minerály, dýka & meč, hůl, roucha, rum, doutníky, svíčky, květiny podobné sušeným snům--panický chlapec upřeně hledí do nádobky s inkoustem--víno & ganja, maso, yantry & posunky--rituály rozkoše, zahrada hurisek & sakíů--kouzelník šplhá po těchto hadech & žebřících (snakes & ladders, společenská hra, pozn. př.) k okamžiku, kdy je zcela nasycený svou vlastní barvou, kdy hory jsou hory & stromy jsou stromy, kdy se tělo stává samotným časem, milencem celého vesmíru.

Taktika ontologického anarchismu má kořeny v tomto skrytém umění--cíle ontologického anarchismu se zjevují v jeho květech. Chaos začarovává své nepřátele & odměňuje své věrné...tenhle zvláštní zažloutlý pamflet, podepsaný pseudonymem & pokrytý prachem, odhaluje všechno...odbyté ve zlomku věčnosti.

Prohlášení

TEXT KTERÝ ČTETE není próza. Můžete ho přišpendlit na nástěnku, ale zůstane naživu & bude sebou cukat. Neklade si za cíl svádět vás, pokud neoplýváte obzvláštní krásou & mládím (prosím přiložit současné foto).

Hakim Bey žije ve zchátralém čínském hotelu, jehož majitel klimbá nad novinami & zrnitým přenosem pekingské opery. Stropní větrák se točí jako líný derviš--kapky potu padají na papír--básníkův kaftan je rezavý, z kamen se sype popel na koberec--jeho monology se zdají nesouvislé & trochu šílené--za zataženými žaluziemi se v palmách ztrácí španělská čtvrť, naivně modrý oceán, filosofie tropů.

Na dálnici někde na jih od Baltimoru minete obytný přívěs Airstream s velkým nápisem SPIRITUÁLNÍ LITERATURA na batistu & vyobrazením hrubé černé ruky na rudém pozadí. Uvnitř zaznamenáte vystavené snáře, knihy veršů, pamflety o hoo-doo a Santeríji, zaprášené staré nudistické časopisy, stohy Boy's Life, pojednání o kohoutích zápasech...& tuhle knihu, Chaos. Jako slova pronesená ve snu, ohromující, prchavá, měnící se v parfémy, ptáky, barvy, zapomenutou hudbu.

Tato kniha si drží odstupu od sebe samé jistou neprostupností, téměř sklovitostí na povrchu. Nevrtí ocasem & nepřede, zato kouše & poškrábe nábytek. Nemá ISBN číslo & nechce z vás vychovávat učedníky, zato může unést vaše děti.

Tato kniha je nervózní jako káva nebo malárie--ustanovuje síť útržků & důvěrných sdělení mezi sebou & čtenáři--ale dělá to tak nestydatě & popisně, že ji prakticky zároveň rozkládá--je zkouřená do naprostého bezvědomí.

Maska, automytologie, slepá mapa--toporná jako egyptské nástěnné malby, nicméně přesto dokáže někoho polaskat na tváři--& on najednou zjistí, že stojí na ulici, člověk, ztělesněný ve světle, kráčející, probuzený, téměř uspokojený.

--NYC, 1. Května - 4. Července, 1984

Přeložil Josef Korous

Odkazy

Kategorie: Filosofie     Téma: Ontologická anarchie       Datum: 15/1/2007    Přečteno: 2074x