„Napadlo jí, že muži v piniovém háji nebyli schopni vidět tu krásu. Pro ně byla loď jen nepochopitelným předmětem, jehož existenci by nejraději zavrhli a odmítli věřit svědectvím svých smyslů.“
Náhle mě ze čtení probudilo napjaté ticho v tramvaji. Soustředěné, pohrdlivé a trochu ustrašené pohledy spolujedoucích kupodivu nesměřovaly na bezdomovce, ale na mladého muže s rukou v sádře, obličejem a hlavou se stopami po rvačce a tělem nepřirozeně pokrouceným. Těžkopádnými pohyby se snažil dostat po vysokých schodech do tramvaje. Když usoudil, že to asi nezvládne, sedl si na podlahu.
Tramvaják se zřejmě rozhodl, že utrpení muže prodlouží a čekal v zastávce. Nastalo trapné ticho. Už jsem to nevydržela, sklapla knížku a podala muži ruku, aby se mohl zvednout. Alkohol z něj netáhnul. Teplá ruka sevřela mou. Hluboké zaúpění se vydralo z jeho úst při pokusu vstát. Po několika komických pohybech se mu podařilo vstát a sednout si na sedadlo.
Na další zastávce vystoupil. Pomalu se mi začaly řinout slzy z očí. Vlastně ani ne kvůli tomu neznámému. Bylo mi líto té spousty bezcitných a otupělých lidí. Zážitek korunoval rozhovor dívky a chlapce přistoupivších na další zastávce.
„Už vím přesně, co uděláme, až prodáme tu starou pračku“, začala dívka.
„Co?“, odvětil chlapec.
„Koupíme si novou pračku se sušičkou!“, odpověděla pevně dívka.
„Proč se sušičkou?, podivil se chlapec.
„Je to to pravé!!“, ujistila chlapce dívka.
„Jsi si jistá, že chceš pračku se sušičkou?“, pokusil se o diskuzi chlapec.
„Ano, vím to“, uzemnila chlapce pohledem a nastalo ticho, které se chlapec neodvážil přerušit. Nicméně ticho začalo dívku po chvíli nudit, a tak hovor svedla jinam, beztoho problém s pračkou už byl dávno vyřešen...
Odkazy
- Autor grafiky - Tom Morgan-Jones